Správní území obce se rozkládá na jednom katastrálním území o výměře 1 171,48 ha. Ve správním území obce jsou tyto místní části: Kamenná Lhota, Kondratice, Mladovice, Pazderná Lhota, Popovice, Věžničky. V obci žije 288 obyvatel (rok 2015).
Minulost obce je spojena s historií zdejší vodní tvrze, která stojí západně od farního kostela sv. Jakuba Apoštola, za velkým rybníkem. V roce 1797 byly Popovice přikoupeny k sousednímu panství Jemništi (majitelka Marie Gabriela, rozená Černínová, podruhé provdaná za hraběte Jindřicha z Rottenhanu, známého šlechtického podnikatele). Za Rottenhana se dostal statek Popovice do historie zdejšího textilního průmyslu. Když už provozu nestačily jím založené bavlnářské manufaktury v Postupicích a na Podlesí, byly zřízeny pobočné provozovny v sousedních Popovicích. Tkalcovství zde bylo za různých podnikatelů provozováno do roku 1842, kdy zdejší tkalcovna zaměstnávala 42 osob. Další její osudy nejsou známy. Tkalcovství totiž ve 40. letech 19. století prožívalo těžkou krizi, kterou vůbec nemohli překonat domáčtí tkalci, a z podniků jenom ty, které včas nahradily staré stavy modernějšími. Někdejší tovární budovy v Popovicích byly potom s výjimkou školního objektu užívány k hospodářským účelům velkostatku. Budova bývalé tkalcovny byla zbořena v roce 1896.
Vodní tvrz
Gotická vodní tvrz Popovice stojí u rybníka, kdysi nazývaného Mlýnský. Voda z něj napájela příkopy kolem tvrze, které sloužily pro její ochranu. Přes příkop vedl zdvihací most do tvrze, ale všechny stopy po něm zmizely v pozdějších přestavbách. Tvrz se skládá ze tří jednopatrových křídel přiléhajících k sobě tupými úhly. Na jižní straně je novodobá patrová přístavba z 19. století, sloužící v době vzniku textilní a později lihovarnické výrobě. Na fasádě je částečně zachovalá sgrafitová výzdoba. Rohové pokoje, směřující k severovýchodu, v přízemí i prvním poschodí, jsou sklenuté hřebínkovou klenbou. Nejstarší známý pán tvrze se připomíná roku 1358 vladyka Otík z Popovic.
Příběhy popovické tvrze
Tvrz v Popovicích obestírá mnoho poetických příběhů. V jedné z jejích místností se prý samo rozžíná světlo. Náš příběh se údajně stal někdy před dvěma sty lety. Tehdy prý pršelo. Opuštěná tvrz stála v podzimí mlze jako v šedavém rubáši. Po ztichlých chodbách procházel hlídač Žížala. Jeho kroky odrážela hlasitá ozvěna. Bylo před půlnocí. Jak hlídač jde, vidí v mezeře pod dveřmi nárožní místnosti světlo. Nemešká. Bere za kliku a prudce otevře dveře. Uprostřed místnosti tam u stolu sedí dvanáct bohatě oděných pánů. Odložené klobouky jim zdobí peří. Dvanáct pánů je jako dvanáct úderů, které zbývají do půlnoci. Vyděšený Žížala vycouval na chodbu a zabouchl za sebou dveře. Světlo zhaslo. Po chvíli byl slyšet klapot neviditelných koňských kopyt a hrčení nespatřeného těžkého kovu. Kočár i s kavalíry se rychle vzdaloval k Nové Vsi. Noční spřežení v Popovicích nikdo nikde nespatřil. Starobylá šlechtická družina však byla na tvrzi viděna vícekrát. Lidé si marně lámali hlavu, kdo by to mohl být. Možná to odjížděl se svými druhy Kristián z llova, dřívější majitel tvrze, kterého zabili v roce 1634 v Chebu společně s Albrechtem z Valdštejna. Možná to mohli být samotní Kristiánovi vrazi.
Ještě jednou pak byly slyšet mezi zdmi staré tvrze zvuky neviditelného spřežení. Bylo to o mnoho desítek let později. Tehdy se však tvrzi vznešeně říkalo zámek. S celou rodinou tu žil úspěšný podnikatel v textilu Jakub Šimon Wahle. Bylo to v zimě. Venku skučela vichřice, vál se sníh. Továrník byl za pracovními povinnostmi v Praze. Schylovalo se k půlnoci. Tehdy hrčení kočáru, vrzání kol i zaskřípění brzd uslyšela z průjezdu paní továrníková. Čekala v obavách na návrat milovaného manžela. Spolu s ní slyšel zvuk kočáru i hlídač Petržílek. Oba rychle vyběhli na nádvoří do průjezdu uvítat přijíždějícího. Venku však bylo ticho, vrata zavřená, nikde se nic nehnulo. Nikde nikdo. Továrník Wahle se vrátil domů z Prahy až mnohem později. To se mu již neodvážil jít naproti ani kurážnější hlídač Petržílek, natož pak jeho paní choť.
Ve výklenku nad schodištěm se často zjevovala nádherná dívka. Přítrž tomu učinil až nájemce Jirák, který do niky nechal umístit krucifix. Krásný přízrak navždy zmizel. Neobjevil se ani poté, co další nájemce, Žid, dal dřevěný kříž odstranit. A to jsou prý ještě ve zdi průjezdu zazděné dvě jeptišky.
Kostel sv. Jakuba Apoštola
Kostel sv. Jakuba Apoštola se připomíná už v letech 13S8 a 1406. Původně gotický, v roce 1761 byl přestavěn do nynější podoby. Z gotické stavby se zachovalo zdivo kostelíka a nepochybně i věže. Presbytář je na východní straně trojboký, má křížovou žebrovou klenbu. Žebra mají v průřezu tvar otupeného, na stranách vyhloubeného klínu.